Martin Ručinský: Tenis by mě asi neuživil

Martin Ručinský: Tenis by mě asi neuživil

Poté, co vyhrál v loňské sezoně hokejista Vervy Litvínov Martin Ručinský extraligový titul, čekalo ho nejtěžší sportovní rozhodnutí v životě - hrát dál nebo nadobro skončit s hokejem. Nakonec si vybral druhou variantu.

Zatímco se v letošní sezoně Chemikům moc nedaří, vyjma evropské ligy, kde se dostali až do osmifinále, odpočívá „Růča“ v USA a přemýšlí o své budoucnosti.

Hokejová Liga mistrů má za sebou osmifinálové duely, kam se dostal i Litvínov. V této soutěži se týmu relativně dařilo. V letošním ročníku extraligy je to už o poznání horší. Čím si tyto výkonnostní paralely vysvětlujete?

Taky dost dobře nechápu, proč v této soutěži kluci hrají výborně a v extralize se zatím spíš trápí. Momentálně nemohu naplno sledovat všechny zápasy Litvínova, ale pevně věřím, že se v extralize zlepší a půjdou tabulkou nahoru.

Nemrzí vás, že se s klukama hokejového kolotoče už nezúčastníte?

Hokej mi chybí, to je jasné. Ale cítil jsem, že nadešel čas, kdy se budu muset s hokejem rozloučit. Hokej je součást mého života, jen tak z hlavy vymazat nejde. Ale jsem rád, že jsem tak dlouho mohl hrát.

Končit se má v tom nejlepším a to jste také po zisku titulu v loňské sezoně udělal.

Za to jsem rád, že jsem vlastně ten můj poslední zápas kariéry vyhrál a ještě to byl sedmý zápas ve finále play-off. Já si splnil sen, když jsem zvedal nad hlavu pohár pro mistra ligy. O trofej jsme se pokoušeli už dlouho, ale vyšlo to až teď. Rozhodnout se zda ještě rok pokračovat nebo s hokejem po zisku poháru skončit, to bylo moje nejtěžší rozhodnutí v životě.

Na co budete, kromě zlata z Nagana a titulu s Litvínovem, nejvíce z vaší profesionální kariéry vzpomínat?

Měl jsem to štěstí, že jsem mohl hrát hokej až do svých 44 let. Za svou kariéru jsem toho získal hodně. Bude na co vzpomínat. Ať už začátky v Litvínově, Nagano, zlato z mistrovství světa či poslední sezona v kariéře, která se mně a vlastně celému týmu náramně povedla. Člověk nemůže porovnávat vše dohromady, každá akce měla svoje pozitiva. Ale samozřejmě Nagano bylo specifické, nejemotivnější.

Definitivně jste v hokejovém důchodu. Co dál? Řešil jste vaše další působení u týmu?

Zatím jsem to neřešil. Od hokejového života si chci na pár týdnů odpočinout. Obětoval jsem mu hlavně v té poslední sezoně úplně všechno. Na odpočinek ve vypjaté sezoně nebyl vůbec předtím čas. Teď si to vynahrazuji. Mám čistou hlavu, život nechávám plynout. Uvidíme, co mi přinese za změny. Ale u hokeje bych chtěl určitě zůstat.

Nyní si užíváte tepla a odpočinku na slunné Floridě. Zdržíte se déle nebo jste se jen přijel podívat na kamarády, jak válí v NHL?

Jakmile u nás začala zima, tak jsme se na čas přesunuli společně s Petrem Nedvědem na Floridu. V půlce prosince se vracím zpátky do Čech. Návštěvu nějakého zápasu máme určitě v plánu, ale zatím jsme nebyli. Aspoň se pak pozdravíme s naším kamarádem Jardou Jágrem, který tu na Floridě hraje.

Jágr má ve 43 letech formu. Co vás ale mrzí, jsou výsledky litvínovského hokeje. A teď myslím i všech mládežnických kategorií (junioři, st. a ml. dorostenci jsou na chvostu svých soutěží). Je to jen náhoda nebo proč to tak je?

Těžká otázka. Do styku jsem s mládežnickým hokejem nepřišel, ale co jsem slyšel, tak mládežnický hokej v Litvínově zrovna nezažívá nejlepší časy. Nevím, jestli to je momentálně slabším ročníkem nebo čím. Do tohoto problému nevidím.

V lednu 2016 se uskuteční v Podkrušnohoří zimní olympiáda dětí a mládeže. Zavítáte jen na hokej nebo i na jiné sporty?

Rád bych na hokej, ten mě zajímá nejvíc. Je to sport, ve kterém se vyznám a který mi sedí. Pokud by zbyl čas, podívám se i na další sporty.

Když jste byl malý, byl vaší jedinou volbou hokej nebo jste zkoušel i jiné sporty?

Do 12 let jsem hrál tenis. Pak jsem se už musel rozhodnout, co budu dělat dál, na dvou židlích se zkrátka sedět nedalo. Nechtěl jsem být individualita a stále být někde sám. Přilnul jsem k partě kluků a to mi zůstalo.

Když jste hrál do dvanácti let závodně tenis, měl jste už za sebou nějaké výsledky?

Tuším, že v deseti letech jsem vyhrál jakýsi turnaj. Ale jestli by mě to dokázalo uživit do budoucna…těžko říct.

Každopádně jste s odstupem času zvolil dobře. Co byste vzkázal mladým sportovcům chystajícím se na lednovou olympiádu?

Aby si sport, který dělají, užili a měli z něj radost. Čím bude sportovec starší a bude se dostávat do těch mládežnických kategorií, měl by pro to dělat maximum a obětovat sportu všechno. Když k tomu přidá píli a špetku talentu, má vyhráno.


Foto: www.hcocelari.cz